Ráda bych napsala cokoli pozitivního. Bohužel, nemohu. Aktuálně jsem v kopru. A ať dělám, co dělám, úspěšně se do něj stále vracím i skrz velmi krátké, pozitivní okamžiky. Rozhodla jsem se čelit nastupující depresi. Jde to těžce, nemám zbraně. Resp. jestli je mám, tak o nich nevím. Odmítám jakékoli uklidňující léky. Zatím…..Říkám si, že to prostě musím dát sama, vybojovat, překonat, zvládnout. Bez chemie. Bez návyku. Zkrátka to přijmout jako fakt a nedílnou součást života. Nikdy nikdo netvrdil, že je život snadný. Opravdu není.
Jsem doma na neschopence již více než 2 měsíce. A to mám teprve před zákrokem. Pro aktivního člověka, jakým jsem já, je to trest. Zvláště poté, co se můj zdravotní stav výrazně zlepšil a kromě celkové únavy a lehké bolesti hlavy mne aktuálně netrápí v zásadě nic. Obecně se mám až do výkonu šetřit. 51 let nevím co to slovo znamená. Aha… odpočívat…. ležet….. sedět…..dívat se na televizi….číst si….. nedělat nic…….omg, netuším, jak se to dělá…… Když mám stres, jdu cvičit. To nemohu, fyzická zátěž nepřichází v úvahu. Nebo s přáteli kamkoli za kulturou. Ani to nelze, nemám tak dlouhé vycházky. Nebo jdu do hor, které miluji. Ani to není varianta, tam se snoubí fyzická námaha spolu s časem, který do povolených vycházek nestačí. Smůla. Urputně hledám jakýkoli zdroj, který by navodil optimističtější náladu a zpříjemnil čekání.
Vždy jsem ráda malovala. Doplním si z e-shopu akrylové barvy, štětce, plátna a intuitivně začnu malovat. Vznikne obraz Duše. Je velmi depresivní. Vystihuje aktuální stav. Zkouším tedy namalovat veselejší motiv, ale připadá mi naprosto neuvěřitelný, nepravdivý a plytký a celé dílko končí v popelnici rozbité kladivem na kusy. Ok, tudy cesta nevede.
Rozhodnu se, že si sbalím veškeré potřebné věci do nemocnice. Je čas, teď to vše připravím. Hledám cestu ze smutku i zde a říkám si, že by bylo fajn sbalit sebou co možná nejvíce pozitivních věcí, obklopit se jimi v nemocničním pokoji a až mi bude smutno, mít je na očích. Koupím si pantofle s melouny. Na jedné botě jsou dílky melounu, na druhé zrníčka, levá i pravá má jinou barvu. Ha, zjišťuji trochu škodolibě, že tato infantilita lehce zabírá. Posílena drobným úspěchem pokračuji v nákupu. Cpu do tašky vedle pantoflí i spodní prádlo s motivy, za které by se nemusela stydět holka ze základky. Z prvního stupně….. Šik prádlo s donuty, avokádem a pruhy s plameňáky. Kapesníky s velkým nápisem Happy. Noční košile s motivem. Ufff. Dívám se na sbalenou tašku a říkám si no moc pěkné holka, možná tě po zákroku pošlou rovnou i na psychiatrii.
Taška sbalená, tak co dál. Připravím si domov do módu ležák. Rozhodnu se nakoupit a pořídit vše tak, abych rodinu a blízké co možná nejméně zatěžovala. Takže nakoupím 10kg psích granulí pro mou fenku pořízenou z útulku, dva velké balíky toaletního papíru, dva velké balíky černého čaje, cukr, kapesníky, ubrousky, náhradní mýdlo, pastu, desinfekci, prášek na praní, náhradní prostěradla a jar.
Přemýšlím čím posílit následnou rekonvalescenci. Budu mít velkou jizvu, vyholenou hlavu a uvnitř to bude krapet pošramocené. Na doporučení kupuji speciální šampón zcela bez chemie složený ze 13 bylin. Super, pořizuji si ho za cenu třech běžných, ale zrovna tato investice vzhledem k dlouhodobě hojící se ráně na hlavě je nutná. Pořizuji si preparát na růst vlasů. Mám jej na doporučení, prý funguje skvěle. Vedlejším nežádoucím bonusem je fakt, že podpoří i růst ochlupení. Kruci, no nic. Tablety vysadím až mi naroste plnovous. Nakonec od přítele dostanu i bio produkt na podporu mozkové aktivity. Myslím, že má skrytě strach o mou mentální kondici. Ani se mu nedivím, já se bojím víc než on. No uvidíme, uškodit to nemůže. Hledám na netu zároveň i mozkové cvičení. Připravuji si stránky, které obsahující hádanky, rébusy, testy, cviky na posílení koncentrace, zapojení obou hemisfér současně, s návody jak procvičit či lépe okysličit mozek. Rovněž odkazy s tématy z oblasti psychologie – jak čelit stavům úzkosti, čím navodit lepší náladu, atd. Zkrátka veškeré možné návody na zlepšení fyzické a psychické kondice.
Nejtěžší na celé té situaci je to, že aneurysma nebolí. Objektivně existuje, máte ho v sobě, ale nijak se neprojevuje. Až když se projeví, tak je to většinou fatální. U mne to tak naštěstí neproběhlo a jeho odstranění má roli prevence. Byť tuto skutečnost rozumově vnímám a vím, že není jiná varianta než tu mrchu z hlavy dostat, je těžké to tak přijmout, jelikož můj aktuální zdravotní stav je velmi dobrý. Z červnové ataky jsem se dostala po dvou měsících relativně do funkčního normálu. Únava sice přetrvává, ale je menší. Říkám si, že by stačilo ještě pár týdnů a bylo by to „dobré“. Když vás bolí zub, jdete dobrovolně k zubaři, aby ho vytrhl. Jste připraveni na bolest a podstoupíte ji, protože se vám uleví. Totožné je to s jakýmkoli jiným zdravotním problémem, který vás trápí. U mne je situace jiná. Cítím se teď dobře. A připravuji se na to, že mne za pár dní zhyzdí, bude mne to zatraceně bolet a rekonvalescence bude velmi dlouhá….
Život není náhoda, ale volba. Nejdůležitější není, co se děje, ale jak si s tím poradíme. Hal Urban
