Začíná intenzivní příprava. Se stohem žádanek se postupně objednávám ke všem možným lékařům z důvodu předoperačního vyšetření. Ani by mne nenapadlo, že do 6. září je vyšetření pro některá oddělení šibeniční termín. Dlouhé objednací termíny jsou standard, během letních dovolených je vyšetření během tří týdnů doslova zázrak.
První mise RTG, poliklinika v Praze 2. Zadávám evidentně neřešitelný požadavek. Chci výsledek rentgenu vypálit na CD. Pán z informací mne posílá s žádankou do pokladny. Pokladna je zavřená s lístečkem přijdu hned. Po 15 minutách se okno otevře, já předám 200 CZK spolu s žádankou na RTG plic a prosím o CD. Za mne vyřešeno, dle paní však nastal problém. Na co to mám potvrdit, ptá se žena za okénkem poté, co několik minut s prázdným pohledem zírá na žádanku. Povídám jí, že to netuším jak to mají zařízené, ale že stvrzenku ani nepotřebuji, jen to CD. Nedá se zastavit. Nevím, kde to mám potvrdit. Lehce sarkasticky doporučím že tam, kde to potvrzuje jindy. Ne, není to pro ní dostačující odpověď. Oni mi na to dávají samostatný papírek, který potvrzuji. Ptám se, zda nějaký formulář. Ne, jen papír, na který dám razítko. Vzdávám další nelogickou diskuzi a poprosím ji slušně, zda může použít jakýkoli papír formátu A4, A5….ubrousek….ústřižek z novin…. toaletní papír a prostě mi na ten kousek umístí potřebné razítko tak, abych mohla obdržet CD. Paní na mne zírá skrz okénko, pak s kroucením hlavy utrhne lepík, umístí na něj jedno razítko, opravdu jen jedno malinké razítko a po 25 minutách je žádost vyřízena…. Nedám se odradit a srdnatě vstupuji do ordinace, kde mě mají snímkovat. Úkon je dokončen, tedy dle mého. Dle názoru obsluhujícího RTG nikoli. Omlouvám se, musíme ještě jednou….. já jsem tam zapomněl dát tu destičku, na kterou se to snímá…Nevadí, lumbální punkce byla také dvakrát, proč ne RTG. CD mám, tak jsem spokojená.
Posílena úspěchem pokračuji v misi. Nyní jdu na plicní. Nemocnice v Praze 2 je celkem liduprázdná, tudíž jdu na řadu v dohodnutý čas. Čeká mne zátěžový test. Poukazuji na fakt, že vzhledem k možné ruptuře aneurysmatu si nejsem jistá vhodností tohoto vyšetření. Sestra mi dává za pravdu, následně i lékařka. Zamýšlím se nad možností, zda už tyto vyšetření sami o sobě nejsou takovým Darwinovým výběrem. Kdo přežije, má nárok v žití pokračovat. Ok, dýchání nemám zcela standardní, ale vyšetření tedy proběhne až po zhojení ran, nejdříve v lednu. Při operaci si s tím poradí, to se nebojte. Tak fajn, budu tomu věřit.
A nastává větší oříšek, vyšetření na kardiologii včetně 24h holtra. A to je už skoro neřešitelný problém. Od lékařky z plicního se dozvídám „podpultovku“. Panu doktorovi z kardia vidí do kalendáře a odřekla mu pacientka, tudíž má další den volno. Ale musím si ho odchytit sama a zkusit ho přesvědčit. Zrovna je čas kdy chodí na oběd, kujeme pikle společně, je vysoký a šedovlasý, zastavte ho a poproste, radí mi ta dobrá duše. Ok, s heslem Sedlák se stará, sedlák má stojím na chodbě a číhám na šedovlasého, vysokého pána. Připravuji si scénáře na všechny trapné okamžiky zastavení vysokých, šedovlasých pánů, kteří jsou čímkoli kromě lékařů. A už se jeden blíží. Zastoupím mu tedy neohroženě cestu a bez okolků se ho ptám zda je doktor XY a jestliže ano, zda mi udělá předoperační včetně holtra, protože jdu 7. září na sál. Zírá na mne nevěřícně, ale má drzost ho odzbrojí natolik, že mne vede rovnou do své ordinace a domluvíme se na vyšetření, EKG, holtru a dokonce i na sonu srdce.
Období příprav má i jiné stránky. Nálady se střídají jako na houpačce. Chvíli jsem v roli Amazonky, která je rozhodnuta vše překonat a nakopat aneurysmatu zadnici. Pak stačí malý impulz, nějaká poznámka od přátel či z rodiny, která není rozhodně myšlena špatně, ale mne zabolí. Našlapují všichni kolem mne velmi opatrně a je mi jich i chvílemi opravdu líto. Myslí to se mnou dobře, výsledek je marný. Prostě upadnu do deprese, beznaděje a sebelítosti. Proč zrovna já je typická otázka všech, kteří si prochází těžkým obdobím. Uspokojující odpověď nikdy nikdo neobdrží. Je třeba se jen se situací smířit a nevzdat se naděje. Hezky se to říká, hůře provádí.
Čínské přísloví: Upadni sedmkrát, vstaň osmkrát.
