Sleduji každou hodinu e-mail. Pátek se zdá nekonečný. Nervy pracují, představivost jede na plný plyn. Co když na mne zapomněli? Ne…. nezapomněli. Jen mají také rodiny, chtějí jet někam na víkend, mít už od práce klid. A kdyby to bylo na operaci, určitě mi už píšou. Uklidním sama sebe v osm hodin večer, kdy už definitivně vzdám čekání na zprávu. Rozhodnu se, že v pondělí zavolám na neurologii sama. Nebylo třeba, ráno v pondělí mi pípne mobil, nová zpráva od lékaře.
Vyjadřuje se rovněž velmi opatrně, ale vlastně mezi řádky je sdělení jasné. Objednal jsem vás na neurochirurgii, termín máte 8.8. Proberou s vámi možnosti řešení mozkového aneurysma. S pozdravem….Tak. Je to v řiti. Takže holka, připrav se….. Snažím se to opatrně sdělit blízkým, ale na výrazech jejich tváře vidím, že si myslí to samé co já.
A začíná příprava. Intenzivní. Hledám zuřivě veškeré informace na netu. Ano, už mám přečtená veškerá fakta o vzniku, průběhu, rizicích, o možnostech řešení i případných následcích, o rekonvalescenci, informace o dlouhodobé rehabilitaci, dávkách při pracovní neschopnosti a dle informace od kamarádky si mám prostudovat i informace o invalidním důchodu. No do háje, to teda fakt ne! Co mne ale osobně nejvíc chybí jsou prosté osobní zážitky obyčejných lidí, kteří se s touto nemocí potýkali nebo potýkají. Po původním šoku hledám i tak přízemní informace jako to jak kruci zamaskovat tu obří jizvu na hlavě. Jasné. Na sociálních sítích najdete holky v plavkách. Holky v nových šatech. Holky na horách. Holky na plážích…. Ze všech fotek čiší optimismus, krása a vypovídají něco ve stylu…. podívej se, jak jsem chytrá…úspěšná….krásná…..kde jsem všude byla…..a jak moc mne život baví…. Chápu to. Jen proboha kde vzít informace ve stylu ….. takhle budeš vypadat…..tohle ti udělají s hlavou…..řešila jsem to takovým účesem. Jo, jasné, možná marnivé úvahy. Ale když víš, co tě čeká a není to nic pěkného, snažíš se uchovat si alespoň minimum z toho co je vůbec možné.
Při svém hledání jsem objevila blog holky, která se jmenuje Denisa a zcela bez příkras popsala své zkušenosti s operací mozku. Přečetla jsem vše co nasdílela a klobouk dolů, stala se mou inspirací. Bez zbytečné omáčky kolem a naprosto upřímně popsala jak moc na ….. se cítila a co vše je možné, že se stane. Díky, holka. Zkusím to samé. Pro sebe, pro mou rodinu i pro ty, které budou po mně hledat to co já.
Takže sedím opět v nemocnici, tentokrát v čekárně neurochirurgie v Nemocnici na Homolce. Vedle mne sedí můj syn. Stejně jako většina pacientů kolem mne i já sleduji video na obrazovce v čekárně. Ukazují v něm různé operace hlavy. Vidím operační sál, přístroje, bezvládná těla na lůžku a soustředěné tváře lékařů a sester kolem. Všichni v čekárně sedíme mlčky a díváme se obrazovku a honí se nám hlavou zřejmě to samé….no nazdar….. Syn vtipně poznamená, že chápe PR nemocnice, ale v čekárně by si ho mohli odpustit…. Souhlas. Kdyby tady neseděl, zbaběle uteču. Stačí mi první video a rozhlížím se po chodbě a hledám východ. Synek moc dobře věděl proč jde se mnou. Je tam jako bodyguard co mne hlídá před únikem.
Vešel se mnou i do ordinace. Lékař z neurochirurgie na mne udělá velmi dobrý dojem. Je to trochu ranař, nechodí kolem horké kaše, neopakuje se a jde rovnou k věci. Jestli mne má někdo řezat, ať je to prosím on. Než se rozkoukám, stojím venku na chodbě, v ruce držím žádanky na předoperační vyšetření, termín nástupu do nemocnice 6.9., operace 7.9. a posílají mne rovnou do 4. patra na odběry krve. Píšu do práce, že to bude se mnou asi na déle…
Ten den jsem odcházela z domu s přesvědčením, že je ukecám na odklad alespoň o půl roku. Vrátila jsem se ze zalepeným předloktím, žádankami v deskách, ubrečeným obličejem a vnitřní skepsí.
Je to trochu symbolika. Před rokem v září jsem šla pouť do Santiago de Compostela, 6 dní s plnou polní na zádech, 168km, nocování v hromadných ubytovnách, fyzická kondice na max a s pocitem, že život je prostě krásný. Teď , po roce, mne čeká cesta další. A tuším, že bude o něco složitější. Modlit se budu určitě….
„Pokud řeknete „Je to těžké,“ ve skutečnosti to znamená, že nemáte dost sil za to bojovat. Přestaňte to říkat. Myslete pozitivně.“
