Tak. A je to venku. Mám diagnózu. A začíná další kolo dobře mířených rad mně blízkých lidí…. Nic si z toho nedělej, dopadne to dobře, budou tě sledovat a jen se prostě vyhneš námaze a stresu…… Na můj dotaz „a co když mne budou chtít přeci jen operovat“ následuje další dávka uklidnění….Hele, já byl/a také na operaci…. noha / břicho / ruka….vystřídají se veškeré varianty…. a co, už to ani není poznat……Krucinál lidi, my se tady nebavíme o noze, ruce, břichu…. ani o jizvách, které máte pod vrstvou oblečení. Ani o komplikacích, které jste u toho zažili a už je to dobré. V mém případě hrozí rozvrtání lebky a když se to podělá, jako že se často u operací něco někde tak trochu nepovede, tak mozek je jediné místo v těle, kde je následek nevratný. A ani ta jizva se pod oblečení neschová. Ano, pod vlasy pak ano, ale to nejdříve až za rok. Až mrchy narostou. Do té doby vypadá hlava jako sešitý míč na baseball. Jako hlava nevěsty Frankensteina. Jako když máte z boku hlavy fakt obří zip. Chybí už jen ten ježdík a můžete si půlku hlavy rozepnout…..
Chvíli sedím a brečím. Následně si vzpomenu na slova lékaře, že hlavně se teď nesmím stresovat, musím být v absolutním klidu. Super. A jak toho mám asi docílit?
Mám za sebou už měsíc neschopenky (proti původně mnou plánovaných a přehnaně optimistických pěti dnů) a stav se lepší. Pro mne neuvěřitelně pomalu, ale i tak jsem vděčná. Mohu chodit bez opory. Mluvím už bez zakoktávání se a vzpomenu si na většinu slov. Začínám pomalu číst. Spím už jen dvakrát denně. A už jen zhruba třikrát za den se mi chce zvracet nebo se mi zamotá hlava. A super, už si nezakopávám o nohy když jdu. Říkám si jak se to vrací pomalu vše do normálu. Nezdolná optimistka….
A už sedím v ordinaci neurologie Nemocnice na Homolce. Lékař vystupuje profesionálně. Asi má pacientů dost a všichni se ptáme na to samé. Jsme vyděšení a nelogicky chceme spíše psychologa než doktora…. Slova o tom, že to bude dobré, patří na jiná místa. Lékař otevře mé snímky z MR, oznámí mi, že aneurysma je tam jasně viditelné, že si vyžádá ještě CT z FN Motol, přestože tam mi sdělili, že na CT nic viditelného nebylo. Prý se to stává…. Proto se požaduje MR, která je v této oblasti jasně vypovídající….. Ukazuje mi mé snímky a aneurysma je tam jasně viditelné jako velký bílý bod. Je tam ještě pár dalších, menších kolem a na můj dotaz, co znamenají odpoví, že je to zatím neprůkazné a budou je rozhodně sledovat….. Paráda. Vypadá to jako malý roj. Jako když se díváte na souhvězdí při jasné noci. Jedna velká hvězda a další méně jasné kolem ní…..Nechci ani domýšlet, co se z těch malých puntíků může vyvinout. Další aneurysmata? Čert to vem, teď řešíme to jedno a není čas na řešení problémů dalších.
Lékař se rozhodne vzít mé výsledky na konsilium. To už znám z Motola…. takže opět neurologie + radiologie + neurochirurgie, jasné. Nechte mi tu e-mail a já vám napíšu výsledek.
Je úterý, konsilium je v pátek a já čekám a to čekání je tentokrát sakra dlouhé….
„V životě jsou tři věci, které už nevrátíte. Slovo, které jste vyřknuli, moment, který jste propásli a čas, který uplynul. Buďte proto opatrní.“
