Je pátek následující den a vezou mne na magnetickou rezonanci do Nemocnice na Homolce. Tentokrát z domova. Jsem umytá, učesaná, cítím se o dost líp než předešlý den. Jsem ale vratká a neurologické problémy přetrvávají. Už je mi ale hej, nejsem v nemocnici, mám svou postel a svoje pyžamo, kolem sebe rodinu a vše vypadá nadějně.
V čekárně na MR si opakuji radu kamarádky, která má lehkou klaustrofobii stejně jako já. Rada je snadná. Zavři oči a počítej. Lékař mne vyzve ať sundám vše kovové, svléknu se do půl těla a lehnu si na lehátko. Zafixuje mi hlavu a přes obličej nasadí masku. Vypadám jako brankář hokeje. Dívám se skrz mřížky a začíná se mi dýchat ještě hůř. Zajíždím do tunelu a je mi jasné, že jestli nechci být za hysterku, musím zavřít oči a počítat. Kolem mne to začne bouchat, hučet a bzučet a já držím křečovitě zvonek a říkám si nebuď srab a počítej krucifix. Dopočítala jsem se do 148.000 a byl konec. Oznámili mi, že pošlou snímky spolu s popisem radiologa zpět do FN Motol a z neurologie se mi sami ozvou s výsledky. Na základě nich mi ošetřující lékař poví co mne bude čekat dál. Tak nastalo čekání.
Opět píšu do práce, že zatím nemám výsledky, ale budou do týdne. Zároveň mi začaly chodit dobře mířené rady kamarádů a známých :-). Neboj se, kdyby tam cokoli našli, už ti dají vědět….. kdyby to bylo vážné, už ti volají…. nic tam není, neboj se, to bylo celé jen ze stresu / z vyčerpání / ze cvičení / čert ví z čeho ještě :-).
Po týdnu jsem volala do Motola sama. Oznámili mi, že výsledky mají, ale bez popisu. A zda to mohu zjistit. Tak volám na Homolku a dozvídám se, že popis poslali. Volám zpět do Motola ale bohužel, nic nemají. Volám zpět na Homolku a ptám se co tedy teď s tím, když ho v Motole ztratili. Prý mám zjistit faxové číslo a popis do Motola pošlou faxem. Jsou velmi ochotní. Telefonuji tedy zpět do Motola, vyžádám číslo faxu, to zatelefonuji na Homolku a čekám.
Kdo z vás někdy volal na oddělení neurologie či na magnetickou rezonanci do kterékoli z nemocnice tak dobře ví, že obyčejné slovo zavolat dostává v nemocnicích vyšší smysl. Není to tak, že člověk zvedne telefon a dovolá se. Je to tak, že člověk sedí u telefonu a zkouší znovu, znovu a znovu volat, dokud se z obsazeného tónu nestane krásně znějící zvonění. A ani tehdy není vyhráno. Telefon sice vyzvání velmi dlouho, ale nikdo jej nezvedne. Chápu proč, personálu je málo a pacientů mraky. A všichni něco potřebují. Opakovaně. Tudíž výše popsané byl projekt na necelý týden….. Z Homolky mi potvrdili, že faxem popis poslali. A opět jsem naivně a nějak podvědomě čekala, že mi zavolají z FN Motol, že je vše v pořádku. A jednalo se jen o neidentifikovatelnou bolest hlavy a že se to prostě někdy tak stává. A ať se šetřím a bude vše zase v pořádku. Jasně. Naivka. Jak už jsem psala.
Druhý den telefonát. Ohlásí se neurologie z FN Motol a pan doktor má nezvykle klidný hlas. Opatrně mi oznamuje, že MR prokázala aneurysma na střední mozkové tepně. Na můj dotaz co teď s tím mi znovu velmi tiše oznamuje, že možností řešení je více, ale že nechce sám rozhodovat o dalším postupu a musí vzít nález na konsilium (neurologie + neurochirurgie + radiologie). Mám na sebe zanechat mobil a on mi zavolá výsledek…. Tydydydydáááá….. tečou mi slzy, vím, že je to v háji a také vím, že mne čekají další kola vyšetření.
Následující den mi lékař z neurologie zavolá a sdělí mi, že konsilium rozhodlo o dalším sledování a prozatím nedoporučuje operativní řešení. A že se mám hlásit na ambulantním oddělení neurologie (dosud se jednalo o lůžkové odd.) a tam mi rozepíšou další péči a budu již trvale sledovaná.
Ruším Sardinii, kamarádka najde spolucestující, která je za týden mého pobytu ráda. Opakuji si v hlavě přej a bude ti přáno…. Ok. Vybalím si kufr, nastuduji si co se dá na netu ohledně mozkového aneurysma, víceméně je to celé jeden velký průser, tudíž propadnu totální panice a strachu a objednávám se na neurologii, tentokrát již do Nemocnice na Homolce.
„Chceš-li rozesmát Boha, pověz mu o svých plánech“
